Petra Kubašková

Ty čarodějky se ale mají, samá kouzla, žádné starosti. Ba ne, jsou tu přece ta mizející domovní znamení, pár nerudných čarodějnických kolegyň, co by je nejraději vyhnaly z Prahy, a taky sem tam nějaká ta zlomyslná bytost nebo pekelník s po čertech prohnanou nabídkou. Přece jen ale mají čarodějky nejen malostranské několik speciálních výhod, které by se – ruku na srdce – občas hodily i nám lidem. A začnu skřítkem domovníčkem. Tak třeba Kraslava má Lojzíčka, kterého sice momentálně trápí šotek, ale jinak je takový pořádkumilovný skřítek výtečným společníkem. Zaprvé je věrný, takže se nemusíte bát, že by vám frnknul k sousedům, protože je tam plnější miska mléka. Takový domovníček…

Dnes jsem seděla v kavárně, kam chodím poměrně často, a tak nevím: byl tam i naposledy, nebo ho tam někdo ubytoval mezi mou minulou a dnešní návštěvou? Byl to on, psací stroj, starší, než na jakém jsem kdy měla tu čest psát. A tak jsem si doma uvařila černý čaj s příchutí lesního ovoce, protože černý čaj se u mě rovná nostalgii, a vzala jsem ten sypaný, co se musí dávat do sítka nebo „vajíčka“. Pro posílení pocitu nostalgie. Zpátky do mého dávnověku… Psací stroj, jak známo, měl klávesy, a tak ve mně, stejně jako klavír, budil už od dětství touhu do těch kláves ťukat. Pro mě to bylo téměř…

No není tohle velkolepý nadpis? Představili jste si pod ním aspoň barvité líčení čarovných levitujících zámků či tajuplných zahrad, průchody do jiných dimenzí, případně firemní večírek ve visutých zahradách Semiramidiných? Nebo třeba že jsem poslední egyptská královna. Skutečnost je mnohem prostší, a aniž bych vám chtěla cokoli podsouvat, věřím, že v následujících řádkách se – možná – chvílemi poznáte. Na cestě za těmito věcmi umím být i důkladná. Má to však jeden háček: někde uprostřed té cesty se často zadrhnu. Úvodní okecávačky máme odbyty, můžeme přejít k věci. V mé hlavě v tuto chvíli neexistují žádné fantaskní výjevy (tedy většinou), nýbrž následující ordinérní věci: bláznivý oranžový svetr s pestrobarevnými pruhy,…

Spousta knih, moře stánků a oceán lidí – tak to je každoroční festival Svět knihy – a jinak to být ani nemůže a nesmí! Protože milovníků knih je mnoho. V sobotu 13. května jsme na stánku nakladatelství conQueer prodali první výtisky Ocelových křídel motýla, která se oficiálně rozletí po knihkupectvích v průběhu tohoto týdne. A taky jsem první výtisky podepsala. Děkuji všem, kdo jste si přišli pro podpis a pro knihu nebo jen tak na kus řeči a nějaké to selfie! Kolegyně Alexandra, Zuzka a Johanka měly na stánku rušno, sem a tam se míhal také majitel nakladatelství a navštívit nás přišel i autor obálky René Vaněk s přítelkyní. Kromě…

Stihla jsem to včas! Totiž… V neděli se přece pálí čarodějnice a není tomu jinak ani v Radonicích nad Ohří, které spadají pod městys Peruc! Ale naše beseda o knihách z čarodějnického kotlíku proběhla již v pátek – takže – jsme za vodou. A jdu podat stručné hlášení, jak to vlastně v Radonicích bylo. Touto obcí jsem jako dítě projížděla vlakem k babičce nespočetněkrát, ale vlastní nohou jsem do ní vstoupila – přiznám se – poprvé v životě, a hned po příjezdu k místní lidové knihovně mě vítaly nádherně rozkvetlé sakury. Posuďte sami! A hned po sakurách mě vítala příjemná dáma, radonická knihovnice paní Šimůnková. Zatopila v kamnech, hned mi…

To takhle psala kamarádka, že má moribundus, pak kolega, že má taky moribundus, no a když ještě k tomu potomek zavleče do domácnosti moribundus školní, nesmím být pozadu! Tudíž mám už taky rýmičku, neboť moribundus je teď, v polovině dubna, cool a in, ale dneska už mi je mnohem líp než včera. Tak proto píši až dnes, a ne včera. Tento víkend byl dost nabitý – a začnu pátkem, kdy jsem si poslechla několik svých kolegů spisovatelů na Comic-Conu v Praze, potkala několik galaktických i jiných bytostí a taky jsem si povyprávěla na mikrofon s kolegyní Jarmilou Mlčouškovou – viz foto níže – o magii měst skutečných i imaginárních. Mimochodem,…