Petra Kubašková

No není tohle velkolepý nadpis? Představili jste si pod ním aspoň barvité líčení čarovných levitujících zámků či tajuplných zahrad, průchody do jiných dimenzí, případně firemní večírek ve visutých zahradách Semiramidiných? Nebo třeba že jsem poslední egyptská královna. Skutečnost je mnohem prostší, a aniž bych vám chtěla cokoli podsouvat, věřím, že v následujících řádkách se – možná – chvílemi poznáte. Na cestě za těmito věcmi umím být i důkladná. Má to však jeden háček: někde uprostřed té cesty se často zadrhnu. Úvodní okecávačky máme odbyty, můžeme přejít k věci. V mé hlavě v tuto chvíli neexistují žádné fantaskní výjevy (tedy většinou), nýbrž následující ordinérní věci: bláznivý oranžový svetr s pestrobarevnými pruhy,…

Spousta knih, moře stánků a oceán lidí – tak to je každoroční festival Svět knihy – a jinak to být ani nemůže a nesmí! Protože milovníků knih je mnoho. V sobotu 13. května jsme na stánku nakladatelství conQueer prodali první výtisky Ocelových křídel motýla, která se oficiálně rozletí po knihkupectvích v průběhu tohoto týdne. A taky jsem první výtisky podepsala. Děkuji všem, kdo jste si přišli pro podpis a pro knihu nebo jen tak na kus řeči a nějaké to selfie! Kolegyně Alexandra, Zuzka a Johanka měly na stánku rušno, sem a tam se míhal také majitel nakladatelství a navštívit nás přišel i autor obálky René Vaněk s přítelkyní. Kromě…

Nejnovější chystaná kniha je spíše pro dospěláky, řeší totiž složité lidské vztahy. Je o lidech, kteří to mají v životě trochu těžší, o Kryštofovi, který píše divadelní hry a měl rád Šimona, ale něco se pokazilo, taky o Janě, která měla ráda svého muže, překladatele Janka, ale taky to nebylo úplně snadné, o Evě, která ze všeho nejraději počítá kamenné sošky trpaslíků na zahradě a pozoruje motýly, a o Kaiře, která se vlastně jmenuje Veronika, žije sama se svým leguánem a píše do novin. A ti všichni jsou křehké lidské duše s krásně zbarvenými motýlími křídly, která se však naučili ukrývat pod vrstvou oceli, aby je ochránila… Podaří se někomu…

Stihla jsem to včas! Totiž… V neděli se přece pálí čarodějnice a není tomu jinak ani v Radonicích nad Ohří, které spadají pod městys Peruc! Ale naše beseda o knihách z čarodějnického kotlíku proběhla již v pátek – takže – jsme za vodou. A jdu podat stručné hlášení, jak to vlastně v Radonicích bylo. Touto obcí jsem jako dítě projížděla vlakem k babičce nespočetněkrát, ale vlastní nohou jsem do ní vstoupila – přiznám se – poprvé v životě, a hned po příjezdu k místní lidové knihovně mě vítaly nádherně rozkvetlé sakury. Posuďte sami! A hned po sakurách mě vítala příjemná dáma, radonická knihovnice paní Šimůnková. Zatopila v kamnech, hned mi…

To takhle psala kamarádka, že má moribundus, pak kolega, že má taky moribundus, no a když ještě k tomu potomek zavleče do domácnosti moribundus školní, nesmím být pozadu! Tudíž mám už taky rýmičku, neboť moribundus je teď, v polovině dubna, cool a in, ale dneska už mi je mnohem líp než včera. Tak proto píši až dnes, a ne včera. Tento víkend byl dost nabitý – a začnu pátkem, kdy jsem si poslechla několik svých kolegů spisovatelů na Comic-Conu v Praze, potkala několik galaktických i jiných bytostí a taky jsem si povyprávěla na mikrofon s kolegyní Jarmilou Mlčouškovou – viz foto níže – o magii měst skutečných i imaginárních. Mimochodem,…

MAGIE SKUTEČNÝCH I FANTASTICKÝCH MĚST Petra Kubašková, Jarmila Mlčoušková. Book Line D8 Pátek, 17:00 60 minMůže být Praha ještě magičtější? A co všechno se ukrývá v křivolakých uličkách Tir Erath, města ovládaného dobrodruhy a pašeráky? O studiu magických řemesel, oživlých domovních znameních a malostranských čarodějkách budou vyprávět Petra Kubašková a Jarmila Mlčoušková. VÍCE ZDE https://app.comiccon.cz/program-detail/3242206

Dnes něco o běhání. A půjdeme na to pocitově, promítneme si to jako film, natočený kamerou přidělanou na čele. Hmm… Už teď se těším. Když jsem chodila na druhý stupeň základní školy, bylo velké štěstí, že se náplň jednotlivých hodin tělocviku neoznamovala předem. Takhle mě totiž ten šok čekal až přímo v hodině, kdy jsme si, nic netušící dívčí školou povinné duše, natáhly černé elasťáky (ano, tenkrát se neříkalo legíny, nýbrž „elasťáky“, stály tak osmdesát, devadesát ká čé, ty lesklé klidně i sto dvacet; kdo byl king, měl bílý nebo barevný), a vydaly se napospas školním osnovám, áčko a béčko dohromady, víc holek, víc sportovního ducha. Tam vyučující zavelela, že…

Těšila jsem se na jaro, ale v posledních dnech, kdy venku z vlasů vyklepávám sníh, se mi chce jaro přeskočit a začít se těšit rovnou na léto. Připadá mi totiž, že jaro se svými teplotami nestačí na to, aby rozmrazilo rampouch, ve který se měním. Jsem spisovatel, tak to o sobě aspoň tvrdím, tudíž jsem měla psát a dokonce jsem něco i dopsala. Byla to kniha, tentokrát nebyla dětská a balancuje na pomezí románu s lehkým přídechem magického realismu a surrealistických výjevů, a též proplouvá každodenním životem s jeho radostmi i strastmi. Je tam divadlo, noviny, zahradní trpaslíci a taky mezilidské vztahy, protože ty nás samozřejmě zaměstnávají rády a často.…